Milan Šaroun

Krmení
 
     Jestliže se začneme zamýšlet nad touto tématikou, musíme si zákonitě přiznat, že to je jedna z nejdůležitějších, možná nejdůležitější problematika chovu ptáků. Od krmené se odvíjí v podstatě všechno. Je to alfou a omegou chovu.
      Od samotných začátků jsem navštěvoval chovatele a zajímal se, jak to dělají, jak krmí, jaké mají výsledky, jaké mají problémy v chovu, jestli jim ptáci hynou nebo naopak. Věřte mi, že když si vzpomenu, jak se krmilo v šedesátých a i v sedmdesátých letech minulého století, , jaké byly možnosti, jaký byl neskutečný problém sehnat třeba obyčejné proso, jak zajistit alespoň jednoduchý sortiment zrnin, tak v současnosti je to máček. Přesto se setkávám s chovateli, kde nahlédnutím do misek prostě nezjistím, čím krmí. Vidím jen podestýlku jakýchsi slupek, v misce na vodu žlutohnědý kal. Vedle toho se našli chovatelé, kteří propagovali už tenkrát  z mého pohledu svérázné  a netradiční způsoby krmení. Vzpomínám například na pana Josefa Krále. Už dlouho není mezi námi a dodnes má můj obdiv. Byl totiž nadšeným propagátorem chovatelství s neutuchající vůlí, která nesporně přivedla k chovu ptáků nejednoho dalšího, kterému nadšení a zápal do chovu vydržel dodnes. Tak ten třeba považoval za nejvhodnější krmení ptáků vánočku. Všude ve voliérách a klecích byly u něj zavěšeny vánočky. Nešetřil s nimi, obvykle tam byla zavěšena celá, takže to nebylo možné přehlédnout. Vzpomínám na nedávné vášnivé diskuze o nakličování zrnin. Vzájemné přesvědčování, který způsob je nejvhodnější, který je tak pro slepice, který je naprosto dokonalý. Setkal jsem se způsobem, kdy chovatel prostě namočil směs zrnin do velké mísy, lidově řečeno do lavoru, nechal vyklíčit, vyrůst a postupně krmil do spotřebování. Je jasné, že postupně dávkoval  takto naklíčené zrniny nožem, kdy odřezal kořínky prorostlou hmotu a nechal své chovance toto pozřít. Je jasné, že otázka plísní a především smyslu takového krmení je přinejmenším diskutabilní.
     U každého chovatele se způsob krmení určitým způsobem vyvíjí. Je to na základě poznatků, zkušeností, možností a domnívám se, že i do značné míry tím jak chovatel se naučí své chovance vnímat a rozumět jim. Samozřejmě nejinak tomu bylo i u mne. Informace jsem čerpal od zkušenějších, z literatury a snažil se krmit co nejlépe. Ale co je to nejlépe? Je to dostatečně široký sortiment a spektrum například zrnin s patřičnými doplňky ovoce a zeleniny, minerálními doplňky a vitamíny? To nejlépe by se dalo charakterizovat termínem. Je to odpovídající dávka, na základě potřeb chovanců. A ty potřeby a nároky jsou různé. Příklad. Stejného ptáka musíme krmit odlišným způsobem podle způsobu chovu. Jinak můžeme krmit  ptáka v malé kleci a úplně jinak, jestliže ho chováme ve velké voliéře. Jinak podle teplotních podmínek. Jestliže chováme ptáky v pokojové teplotě v bytě, musíme přizpůsobit jeho nároky a oproti ptákům ve venkovní voliéře v zimě, jsou jeho potřeby na krmnou dávku rozhodně skromnější. Takto by se daly jmenovat rozdíly i podle dalších kritérií. Je to i  věk ptáků. Mladé můžeme krmit vydatněji, starší naopak. Je třeba zohlednit období zátěže. Pro rodičovské páry je to třeba období hnízdění, pro ptáky všeobecně je to období pelichání. Proti zátěži je potom období klidu. Velmi důležitým aspektem je i jejich původ, oblast, ve které žijí v původní vlasti. Jsou totiž druhy z tropických lesů , z džungle, jsou i z pouští, případně polopouští. To, odkud pocházejí, musí být zákonitě kriteriem, podle něhož regulujeme nároky a potřeby. Dám transparentní příklad. Orel skalní je typický predátor, dravec, masožravec. Při snaze přeorientovat tohoto ptáka na vegetariána, krmili ho rostlinnou potravou, rostlinnými bílkovinami, byť s příslušnými minerálními a vitaminovými doplňky, patně bychom ho nějaký čas udrželi při životě, ale nesporně bychom narušili jeho metabolismus a přivodili mu nesčetné zažívací problémy. Stejné to je, když se snažíme ptáky z džungle, kde je podíl dužnatého ovoce  90% jejich jídelníčku, krmit výhradně semeny. A naopak. Stejný problém vzniká, když ptáka z polopouště začneme překrmovat a dopřávat mu kompletní sortiment toho, co mu jsme schopni zajistit  a v dobré víře mu tak zajistit  co nejlepší výživu.
     V starší ptáčnické literatuře bývaly v tomto ohledu velmi cenné  ornitologické  informace. Byl tam uváděn obsah volete ulovených ptáků. Velmi důležitá informace. Lze z ní vycházet. Ještě když se nám dostanou pod nos údaje z různých teritorií, různých ročních období. Srdce krmiče musí plesat. Dá se z toho rozhodně vycházet.
     Ale abych se vrátil k tématu. Možná i s návratem do dávné prehistorie (pro mnohé). Už jako kluk z vesnice, abych vůbec přežil, jsem byl nucen velmi často zamordovat nějaké domácí zvíře, máma potom z něj připravila oběd. Zkrátka jsem  připravoval tvory, které jsme k tomuto účelu chovali na dvorku, na kuchyňské zpracování. Ať to byla holoubátka, kuřata, slepice, kachny, králíci, mám na svědomí i větší tvory. Prostě při kuchání jsem měl možnost vidět jejich vnitřní orgány. To, že jsem v tom měl praxi, se mi nesmírně hodilo při pitvě uhynulých ptáků, protože pitvu jsem vždy bral jako nesmírně důležitý krok v chovu. Byl jsem vždycky zvědavý, proč ten či onen pták uhynul. Během těch let se to tu a tam stalo. Takže s vůlí nastudovat ve veterinární literatuře co a  jak orgány poškozuje, jak vypadají orgány zdravé  a naopak poškozené, jsem se v důsledku toho zamýšlel, kterými kroky, respektive, kterým krmením, kterým způsobem krmení ptákům ubližuji, kterým jim naopak prospívám. Věřte mi, nebylo to jednoduché, věřte mi také, že jsem na dokonalý způsob zatím nepřišel. Možná, že ale někomu pomohou informace o detailech, pomocí kterých jsem alespoň částečně pokročil. Pokrok v tomto případě chápu fakt, že jsem výrazně snížil úmrtnost  a zvýšil chovuschopnost. Jak známo, chybou se člověk učí, možná přesnější je, že chybou se člověk může učit. Výhodou mi samozřejmě bylo, že jsem měl možnost porovnávat vývoj mého krmení, jeho různé odlišnosti, neboť jak už jsem naznačil, měl jsem snahy neustále své krmení vylepšovat a zdokonalovat. Že jsem měl možnost porovnávat, jak se naopak měnil vývoj úmrtnosti s ohledem na způsob. A došel jsem k zajímavým poznatkům a závěrům. Jednoduchá formulace zní: Čím pestřejší a výživnější strava, tím menší životnost a vyšší úmrtnost. Drtivou měrou převažovaly narušená játra. Přičemž výrazné zlepšení kvality krmení nemělo úměrný dopad na kvalitu a velikost odchovaných jedinců. Čím pestřeji a kvalitněji jsem krmil, tím menší byla zdravotní odolnost  a tím početnější byly úhyny.
    Moje krmení záviselo do jisté míry i od rad chovatelů a poznatků, které jsem učinil při nesčetných návštěvách chovatelů. Jednak to byly návštěvy, související s nákupem ptáků, někdy i vyloženě na pokec. Začínal jsem krmením prosem, ovsem, naklíčenou pšenicí a namočeným rohlíkem. Tak se také krmilo. Někdo doporučoval namočit rohlík ve vodě, někdo to vylepšil namočením do mléka. Vývojem byla vaječná míchanice. Nejdříve z vařených vajec strouhanky a strouhané mrkve, následně přibyly další komponenty. Tvrdý tvaroh, nadrobno řezané, čerstvé kopřivy, přimíchával jsem naklíčené zrniny (prosa a slunečnice), obohacoval minerály, vitamíny. Z původního sortimentu zrnin (proso, oves, pšenice) se rozrostl sortiment jeden čas až asi na dvacet druhů, které jsem pravidelně zkrmoval. Vedle několika barevných odrůd prosa to byly různé druhy čumízy, klasická žlutá, senegal, i mohár. Krmil jsem tři druhy slunečnice, černou, bílou a žíhanou, semenec, kardi, ostropestřec, lesknici, pohanku. Naprosto samostatnou kapitolou byly průmyslově vyráběné vaječné míchanice. To byla pro můj chov neofém velká, ale opavdu velká pohroma. Vyzkoušel jsem postupně čtyři značky. Jsou na našem trhu nejznámější. Nebudu jmenovat značky. Jednak by to byla antireklama, polehčující okolností pro ně je fakt, že složení uvádějí na obalu. Měl jsem si to přečíst. Já jsem si to přečetl, ale pochopil pozdě.
    Neofémy modrohlavé a tyrkysové houfně hynuly. Po vysazení trvala regenerace několik týdnů a stav se normalizoval. Nestačilo mi ale jedno varování a jak už jsem předeslal, vyzkoušel jsem čtyři značky. Při pitvě játra vykazovala příznaky otravy. Dedukcí byl závěr takový, že tak nadměrné množství vitamínů řady A a D někteří prostě neunesli. Nepomáhala ani kompenzace řezaných kopřiv a zeleniny ( převážně jsem používal listy pampelišky a žabinec, příležitostně další plevely a jejich nedozrálá semena, případně celé úbory). Po těchto zkušenostech má důvěra k takto vyráběným vaječným míchanicím výrazně poklesla. Nezavrhuji je, protože u některých druhů ptactva měli moji přátelé s tímto krmením velmi pozitivní výsledky, ale já jsem je zavrhl a nepoužívám. K tomuto rozhodnutí mě navíc pomohl výsledek laboratorního testu na přítomnost plísní jedné renomované značky. Tento výsledek byl tak katastrofální, že mé stanovisko bylo v tomto ohledu konečné.
     Ještě na chvilku se zastavím u nakličování. Můj názor je takový, že ho považuji za veskrze pozitivní záležitost, pro ptáky efektivní a potřebnou. Nakličovací proces mění poměr živin v semenech dochází k tvorbě enzymů a nejspíš bych mohl vyjmenovat další pozitivní přínosy pro výživu ptáků. Jsem jednoznačně pro. Má to ale i svoje negativní stránky. Proces nakličování musíme jednoduše „zmáknout“. Je třeba se vyvarovat plísním. A to není jednoduché. Za ideální bych považoval zařízení, kdy bychom mohli udržovat nastavenou teplotu. Pokud totiž klíčíme v normálních standardních podmínkách, nevyhneme se během roku výkyvům teplot. Teplota má na klíčení samozřejmě vliv. Jestliže dojde k ochlazení klíčící proces se zpomalí  a nebezpečí plísní se zvýší. Já jsem klíčil zrniny při teplotě kolem 30 st. asi 24 hodin Jeden den jsem zrniny namočil, po 24 hodinách jsem je propral, nechal na sítu odkapat téměř do sucha a v míse, přikryté sklem, s přiměřeným větráním, nechal do druhého dne naklíčit. Klíčíl jsem převážně prosa, slunečnici, kardi a ostropestřec. Neklíčil jsem oves, protože jsem to asi neuměl, plesnivěl mi, neklíčil jsem pšenici, protože moji chovanci z ní měli zažívací problémy v podobě průjmů a katarů.Tady jen poznámku. To, co si můžeme dovolit v krmení třeba u rozel, nelze si dovolit při krmení neofémy modrohlavé. Chci tím říct, že nároky jednotlivých druhů jsou diametrálně odlišné a musíme je respektovat.
     Při hledání cest, jak optimalizovat způsob krmení jsem vycházel z dosavadních poznatků. Jestliže krmím pestrou a hodnotnou dávkou, mám ve svém chovu problémy s narušenými játry  a zažívacími problémy. Hledal jsem způsob, jak zachovat objemově bohatou stravu a podstatně menší nutriční hodnotou, aby ptáci měli možnost svoje mláďata dostatečně nakrmit, přitom aby je to vlastně nezábíjelo. Začal jsem vařit rýži jako základ míchanice Do ní jsem nastrouhal vařená vejce zasypal strouhankou, doplnil minerálie a stopově vitamíny,  řezané kopřivy. Přisypal trochu naklíčeného prosa a zlehka naklíčené slunečnice. Ptáci kupodivu s vařenou rýží neměli nejmenší problém a vcelku ochotně ji přijímali. Dokonce bych řekl, že jim velmi chutnala. Výsledky byly překvapující. Zdravotní stav chovu se podstatně zlepšil, ubylo úhynů. Vzpomněl jsem si na staré pořekadlo o tom, jak někdy méně znamená více. Nebo také, že není dobré tlačit na pilu. Velice snadno lze regulovat množství živočišné bílkoviny v podobě vařených vajec aniž změníme podstatu míchanice. Tyto měkké míchanice lze samozřejmě řešit různě, složku živočišného produktu můžeme doplnit třeba tvrdým tvarohem, sušeným nebo i živým hmyzem, na trhu lze získat směsy pro hmyzožravé ptáky. Určitě ale alespoň minimální podíl živočišné bílkoviny je pro výživu naofém prospěšný, neboť i v přírodě tito ptáci za určitých podmínek konzumují částečně hmyz. Ale podstatnou složkou krmné dávky je rostlinná bílkovina.
      Nezastupitelnou roli ve výživě hraje složka takzvaného zeleného krmení, tedy listy rostlin a podíl zeleniny a ovoce. Od listů a květů pampelišky, ptačince a jiných rostlin, mrkev a jiné zeleniny, ovoce ze zahrad, rybíz, třešně, višně, jeřabiny, jablka, ale je nutné brát tuto složku jen jako doplněk stravy, nelze chtít přeorientovat ptáky z pouště na plodožravé. Zvláště při krmení mláďat se nám to v chovu může vymstít v podobě zažívacích problémů mláďat.
      Na závěr této kapitoly. Krmnou dávku je třeba pečlivě volit v závislosti na podmínkách a potřebách ptáků. V zimě jsou energetické nároky vyšší, tady je možné zvýšit podíl energeticky bohatších krmiv. V době krmení mláďat též. V období klidu, v teplých měsících, u ptáků chovaných v bytových podmínkách jsou nároky na energii skromnější, a tak je nutné i přizpůsobit skladbu.