Hnízdní budky
Na úvod této kapitoly strohé konstatování. Současná populace neofém je natolik domestikovaná, že samice zahnízdí v podstatě v čemkoliv. Je nutné si uvědomit, že asi tak od padesátých let minulého století, až na výjimky, nebyla doplňována z odchytu z volné přírody a chovatelé si museli vystačit z evropským fondem. Ale. Jsou zde určité aspekty, které mohou pozitivně, ale také negativně ovlivnit průběh hnízdění a celkový výsledek.
Pro chovatele je nesmírně důležitá znalost teritoria výskytu druhu, možnosti v lokalitě. Není podstatná praktická znalost, spokojenost může poskytnout teorie, pozorování domorodců nebo nejrůznějších badatelů. Především možnosti. Hnízdí v domovině v doupných stromech? Nebo v termitištích, případně si hloubí nory v pískových stěnách? To jsou faktory, které chovatel musí ctít a přizpůsobit podmínky chovu v zajetí.
Nejčastější hnízdní dutiny obsazují neofémy v nejrůznějších pahýlech. Mnohdy jsou to dutiny o minimálním průměru. Dalo by se říci, že se tam sotva vejdou samy. To jsou specifika, které je nutné brát na zřetel. Když procházíme starší literaturu, vesměs jsou doporučovány budky až neskutečně prostorné. Ať už proto, že příslušný autor tyto ptáky nikdy nechoval a jen citoval zkušenosti druhých nebo o tom jen nepřemýšlel.
Materiál na výrobu takové budky je v podstatě na chovateli a jeho možnostech. Je samozřejmě možné použít přirozené dutiny vyhnilých kmenů, případně frézováním upravené do patřičných rozměrů. Z hlediska mikroklima je patrně ideálním řešením. Jsou navíc efektní a milovník přírody ocení jejich přirozenost. Jsou sice náročnější na výrobu, pro mnohé obtížně dostupné, jsou i náročnější na hygienu, přesto je lze jen doporučit. Běžný chovatel si ale vystačí s náhražkami. To znamená nejrůznější dřevěné desky, překližky a možný je i plast.
Osobně za nejdůležitější aspekt považuji, aby hnízdící samice považovala příslušnou dutinu za bezpečnou. Pocit bezpečí je jeden ze základních atributů úspěšného hnízdění. Je třeba vhodným způsobem skloubit několik hledisek. Bezpečí samice, snadná možnost celkové hygieny, mnohdy i dobrou skladovatelnost v mimohnízdním období, cena a možnosti výroby.
Ve svém chovu jsem vyzkoušel mnohé. Nakonec jsem došel vývojem k rozměrům, které vykrystalizovaly z mnohaleté praxe. Používám budky o rozměrech 15 x 17 cm základnu a výšku 22 cm- Tyto používám pro neofémy modrohlavé a Bourkovy. Neofémám tyrkysovým a ozdobným zvyšuji výšku na 30 cm z jednoho prostého důvodu. Ve vyšších u těchto druhů opouští budku vyspělejší. Často se mi totiž stávalo, že zvláště neofémy tyrkysové z nízké budky vyskákaly ještě málo letuschopně, tedy předčasně. Jen pár centimetrů tomu zabránilo. U vyšších budek je vhodné umístit pod vletový otvor buď pásek plativa, dobře začištěný, aby nemohlo dojít k navléknutí kroužku nebo dva až tři příčky z dřevění kulatiny ( průměr asi 1 cm), pro snadnější pohyb dospělých při návštěvách budky. Doporučuji průměr vstupního otvoru 5 cm, ne větší než 6 cm.
Proč je důležitý rozměr základny? Pozoroval jsem, zvlášte u budek ležatého typu, které byly některými autory také doporučovány, že jsou v nich hnízdící samice neklidnější, mnohdy přemisťovaly snůšku a nezřídka při těchto manipulacích docházelo i poškození vajec. Opatření ve změně rozměrů základny bylo pozitivním řešením.
Ještě poznámka k situacím, kdy chovatel nabídně páru v přípravě na hnízdění budku a samice váhá s návštěvou, prakticky by se mohlo zdát, že se jí nelíbí nebo ji jen nenavštíví, ačkoliv všechno nasvědčuje připravenosti na hnízdění. Je nutné si uvědomit už zmíněný fakt, že mnohé neofémy hnízdí v přírodě v různých pahýlech. Obvykle se jí nelíbí víko na budce, raději by uvítala otevřený prostor. Sejmutí víka velmi často samici přesvědčí ke změně názoru a tento krok uvítá.